Když jsem si pořídila ve dvaceti letech, tak svou první motorku, byla jsem opravdu štěstí bez sebe. Na motorku jsem si šetřila od svých sedmnácti let. Sice jsem si našetřila docela rychle, protože jsem měla zaměstnání jako číšnice a pracovala jsem zrovna na dobrém místě, kdy jsem měla své dýško snad poloviční výplatu, takže to bylo opravdu hodně peněz. A já jsem si z dýšek během dvou let našetřila na opravdu perfektní motorku. Stála mě přes sto tisíc korun a musím říct, že to byla za posledních pět let moje nejlepší investice, co jsem kdy udělala. Já totiž miluji motorky. A u nás v rodině je právě otec a strejda.
A také mají motorku a moc je to baví. Oni dokonce už byli i v Kanadě na motorkářském srazu. Až v Kanadě, dokážete si to představit? Taková bomba! A já jsem si řekla, že příští rok musím jet s nimi, jenomže oni mi řekli, že na tento motorkářský sraz do Kanady mohu jet s nimi až budu alespoň rok anebo dva roky vyježděná. Takže když jsem si teprve letos na jaře pořídila opravdu velikou a silnou motorku, na kterou mám také speciální řidičský průkaz, tak prý pojedu nejdřív až za rok prý možná příští léto. Oni tam vždycky jezdí v srpnu v létě, takže jsem si řekla, že vlastně to už bude skoro rok a půl a mohla bych jet na motorkářský sraz do Kanady s nimi.
Myslím si, že to bude opravdu perfektní a můj sen také je, abych si mezi motorkáři našla také svého partnera. Opravdu není nic horšího, než když potom si najdete někoho, který vám bude stále dokola vyčítat vás koníček, protože motorkářství není jenom o tom, že máte motorku, ale také jezdíte třeba na víkendy na motosrazy anebo také motorka není úplně nejlevnější a také zabere hodně místa. Takže nejlepší je, když si najdete k sobě někoho, kdo má stejnou vášeň k motorkám a k motorismu stejně jako vy, abyste si potom neměli co vyčítat.